NIC - síťové karty
-NIC (Network Interface Card)
Zprostředkovávají fyzické připojení k síti, slouží ke vzájemné komunikaci počítačů v počítačové síti.
Síťová karta vznikla jako reakce na potřebu sdílet data mezi několika počítači. Liší se mezi sebou jak typem kabeláže, tak i rychlostí přenosu. Síťová karta je hardware a firmware (softwarové rutiny uložené v permanentní paměti), který provádí funkce řízení logického spoje a řízení přístupu na média ve spojové vrstvě modelu OSI. Standardní rychlost přenosu je 100 Mb/s, v současnosti se na trhu objevují karty o rychlosti v Gb/s.
Ve stolních počítačích má podobu karty, která se zasune do slotu, základní desky nebo (což je dnes daleko častější varianta) je na základní desce integrovaná. U notebooků je situace podobná, integrace převládá.
Úlohou síťové karty je:
- připravovat data z počítače pro síťový kabel
- posílat data do jiného počítače
- kontrolovat tok dat mezi počítačem a kabelovým systémem
Konstrukce karty
Kartu lze rozdělit na dvě části. První část tvoří chip karty, který komunikuje se sběrnicí PC, případná BootROM pro start po síti, paměť EEPROM, v které je uloženo nastavení karty (adresa, IRQ, unikátní MAC číslo), ta může být i integrována v chipu.
Dále na kartě najdeme miniaturní transformátorek z 5V na 9V (spínaný zdroj) a optočleny pro vstupní a výstupní signál.
Druhá část karty je po elektrické stránce galvanicky oddělena od první části a vlastně od celého počítače, to nám umožňuje propojovat vzdálené počítače připojené k jinému el. rozvodu (jiné el. zásuvce v téže místnosti). Tato druhá část je napájena oním transformátorkem a obsahuje vysílací a přijímací část karty. Vysílací a přijímané signály jsou odděleny optočleny.